AKTUALITY

„Moje profese“ aneb kam směřují deváťáci

Lenka Konopková | 9.11.2023 | Český jazyk

V rámci češtiny jsme v devátých ročnících psali úvahu na téma Moje profese. Je zřejmé, že je to téma víc než aktuální. Je jasné, že ne všichni mají ve svém směřování jasno, ne všichni jsou schopni objektivně nahlédnout své přednosti a rezervy…O to radostnější je číst, že mnozí jsou ukotvení a odhodlaní a i s vědomím možných nesnází směřují tam, kde cítí naplnění a své místo.

V této době se mě všichni ptají, co budu dělat za řemeslo. Často nad tou otázkou přemýšlím.

Když mi bylo 12let, zhlédnul jsem s rodinou seriál, který se odehrával v pivovaru, kde se několik let pivo nevařilo a později po zahájení výroby se pivo stalo nejlepší v regionu. Ze školních předmětů bych ve své profesi využil chemii.

Zaujalo mě, že je to teprve dva roky, co v Turnově tento obor otevřeli. Výhodou je pro mě skutečnost, že je to blízko mého bydliště.

Vlastnosti, které bych využil ve své profesi jsou fyzická síla, velká snaha a pečlivost.

Ve své profesi si budu muset dávat pozor, abych nezačal požívat alkohol ve větší míře, než je zdrávo. Jsem si na 100 % jistý, že to bude fyzicky náročné, a proto můžu být po práci vyčerpaný. Proto si nyní fyzickou zdatnost zvyšuji, chodím na fotbalové tréninky.

Myslím si, že obor, který chci studovat bude to správné rozhodnutí. Je to profese dobrá a potřebná.

Jan Strašík, 9.A

V této době se mě často mé okolí ptá, jakou profesi bych chtěl dělat. Já jim už od mala říkám, že bych chtěl být truhlář.

Už jako malý jsem měl rád dřevo a manuální práce. Vždycky když jsem byl jako malý u babičky, tak jsem si tam něco vyřezával ze dřeva. Momentálně babičce vyrábíme zahradní nábytek.

Můj strýc je truhlář. Vždycky když ho vidím pracovat, tak mě to neskutečně fascinuje. S jakou přesností on pracuje. Má svoji vlastní dílnu, ve které to nádherně voní.

Abyste mohli být dobrý truhlář, musíte být pečlivý, trpělivý, soustředěný a samozřejmě musíte dbát na bezpečnost práce.

Samozřejmě být truhlář má i své nevýhody, vlastně jako každá profese. Mezi nevýhody se řadí drahé vybavení a práce s velmi ostrými nástroji. Výzkumy ukázaly, že 3 % truhlářů si během práce uřízne prst.

Někdo by se toho mohl zaleknout, ale je třeba brát na vědomí, že většinou jde o porušení pravidel bezpečné práce.

Celkově si myslím, že být truhlář je skvělá čistotná, zábavná a voňavá práce pro někoho, kdo rád něco vyrábí ze dřeva.

MH, 9.A

V této době často slyším větu:,,Kam chceš jít po základní škole? Jakou práci chceš dělat?“ Odpověď znám už dlouho, protože už od dětství se pohybuju ve světě zemědělství.

Ve škole mě bavily předměty jako zeměpis, fyzika, geometrie, pracovní činnosti a občas i matematika.

Jsem si jistý, že mě bude bavit profese opraváře zemědělských strojů, je to totiž i můj koníček. To je obrovská výhoda. Láká mě ten pocit, že se každý den budu těšit na pohodovou práci a skvělý kolektiv.

Podle mého názoru tahle práce není určena pro lidi, kteří se o to zkrátka nezajímají. Je určena pro ty, kteří to dělají pro radost a v žádném případě pro peníze.

Asi jako jednou nevýhodu bych zdůraznil časovou náročnost, která dokáže být přes léto dost velká. Naopak v zimě je zase spousta volna.

Kam se tedy vydám je asi jasné. Po základní škole chci jít na učební obor opraváře zemědělských strojů do Hubálova, kde se snad pro danou profesi naučím vše potřebné.

FM, 9.A

Cestovní ruch není jen koníček nebo móda. To je životně důležitá potřeba většiny normálních lidí. Jak jste již pochopili, chci jít na cestovní ruch.

Ve volném čase sportuji, kreslím nebo chodím na procházky, a učím se doma. Ve škole mě baví čeština, matematika, dějepis a zeměpis. Jsem z Ukrajiny, a proto je čeština pro mě těžká. Myslím, že ten cestovní ruch se mi bude líbit. Chci studovat v České republice, ale pracovat na Ukrajině.

Musím umět hodně jazyků, komunikovat s lidmi a spolupracovat v týmu. Mluvím ukrajinsky, rusky, česky, anglicky a trochu německy.

Nevýhodou může být hodně stresu, vzdálenost od domova, žádné zabezpečení a nečekané změny… Nevýhody a rizika budu potřebovat nějak řešit, ale ještě nevím jak.

Cestovní ruch učí kolektivismu, přátelství, kamarádství, rozšiřuje obzory a je výborným prostředkem k poznávání krás přírody.

Rita 9.C

V poslední době často slýchám si děti mého věku stěžovat, že neví, na jaký obor střední školy chtějí. Když si položím tuto jednoduchou otázku, těžce se mi hledá odpověď. Kým bych chtěl být?

Jako malý kluk jsem měl opravdu rád svět letadel a letectví. Vždy jsem měl hlavu v oblacích. Ve škole mě baví matematika, fyzika a angličtina, což jsou pro mě a pro to, co chci dělat, důležité předměty.

To vše mě dostává k jedné profesi, kterou si se mnou pojí nemalé množství lidí. A tou profesí je pilot. Vždy mě tato profese lákala a přitahovala svou různorodostí a nejvíce nádhernou „pracovnou“ s nejlepším výhledem. Ta spousta zážitků a skvělých momentů, co profese pilota přináší, a ta spousta tlačítek v kokpitu… Ale pro mě je to dokonalé!

Tlačítka v kokpitu mě, ale přivádí k důležitým vlastnostem, které má mít každý dobrý pilot, jako třeba spolehlivost, zodpovědnost, komunikativnost, oddanost a umění pracovat pod stresem a tlakem, který je velmi častý.

Z mého okolí často slýchávám spousty nevýhod tohoto oboru. Třeba vysoká cena letů či těžké a zdlouhavé studium a spousta povinností. Někdo se také bojí teroristického útoku.

Stojí mi to za to? Samozřejmě že ano, každý by si měl jít za svým snem a nebát se názorů ostatních. Sice to bude náročné a zdlouhavé studium, ale výsledkem bude to, po čem toužím celý život. Peníze jsou větší problém, ale znám některé lidi, kteří měli stejné problémy a jsou piloty. Povinnosti jsou u každé práce jiné, ale jsou tam. Práce bez povinností prostě neexistuje. Teroristický útok je v letadle velmi vzácný, jelikož bezpečnost je v letectví priorita číslo 1. Bezpečnost letadel je opravdu vysoká, a proto se nebojím.

Otázka je: „Kam se vydám?“ Odpověď není jednoduchá, ale dle mých úvah a schopností usuzuji, že bude nejlepší varianta gymnázium a další 4 roky na rozmyšlení, kterým směrem se vydám. Uvidím, co si pro mě osud připravil.

Damian Bouchner, 9.B

Poslední dobou víc a víc slýchávám, kam chci jít na školu, čím chci být a co bych rád dělal v zaměstnání? A že je lepší, když práce baví. Ale copak já vím, co by mě bavilo celý život?

Ale vím jedno, od mala jsem dělal různé sporty, Fotbal, plavání, atletika a jeden pro mě zvlášť důležitý, sport hasičský. Hasiče v naší obci vedou moji rodiče už dvaadvacet let, takže já jsem tam byl prakticky už od prvních krůčků. Za své úspěchy u hasičů se určitě nemusím stydět. Největší úspěch byl postup na MČR v hasičském sportu.

Jsem akční a vím, že sedět za stolem a pracovat s počítačem určitě nechci. Chci, aby to zůstalo mým koníčkem. Proto se chci přihlásit na obor požární ochrany v Semilech. Mám tam kamarády, kteří jsou tam spokojení. V rodině mám také dva profesionální hasiče. Podle mě hasič musí respektovat pokyny, musí být fyzicky zdatný, odvážný a chytrý. Je to práce v kolektivu, máte zodpovědnost jeden za druhého. Musí si navzájem věřit, důvěřovat si. To myslím zvládnu.

Vím, že je to nebezpečná práce a je třeba dodržovat pravidla a zásady bezpečnosti. Slouží se tam čtyřiadvacet hodin a pak jsou dva dny volna. Jestli je to sobota, neděle, svátky, nebo i Štědrý den, na to nezáleží.

Tuším, že o mě budou mít všichni strach, že je to rizikové povolání, ale rizika jsou všude. I když jdete na autobus, nebo rodiče jedou ráno do práce. Když to celé zvážím, tak vím, že to dělat chci, chci pomáhat lidem, podstupovat všechna rizika, abych dělal práci, která mě baví.

Štěpán Vytina, 9.B